Přípravky: Cesta fotbalisty - od radosti až k vrcholovému výkonu

Každý rodič, který přivede své dítě k fotbalu, si přeje, aby se z něj jednou stal šikovný fotbalista. Jenže mezi prvním tréninkem malého fotbalisty a seniorským fotbalem vede dlouhá cesta. A na každé její části se musí dělat něco trochu jiného. Dobrý trenér proto neřeší pouze to, jak vyhrát dnešní zápas, ale především to, jak připravit dítě na zápasy, které bude hrát za několik let. Celou cestu fotbalisty bychom mohli rozdělit do tří základních etap.

⚽ 1. ETAPA – U4 až U9"Mám rád fotbal, míč a chci si hrát. 

"Tohle je úplný základ. V nejmladších kategoriích ještě nevychováváme hotové fotbalisty. Vychováváme děti, které si mají vytvořit vztah k pohybu, míči a samotné hře. Dítě by mělo mít radost z toho, že přijde na trénink. Mělo by chtít vzít míč do ruky, kopnout si, zkusit kličku, obejít soupeře, vystřelit a znovu to zkusit, i když se mu to před chvílí nepovedlo. Právě proto má být trénink v tomto věku především hravý, pestrý a založený na co největším množství kontaktů s míčem. FAČR u předpřípravek například doporučuje, aby byly děti co nejvíce v pohybu, měly prostor pro vlastní rozhodování a kreativitu a aby se činnosti často obměňovaly.Co tedy děti potřebují? Míč. Pohyb. Hru. Souboje. Kličky. Střelbu. Radost.A hlavně možnost dělat chyby. Když dítě zkusí kličku a třikrát o míč přijde, není to problém. Naopak. Právě čtvrtý pokus může být ten, kdy se mu podaří soupeře obejít.Pokud budeme dětem neustále říkat, co mají udělat, kam mají přihrát a kde mají stát, možná získáme lepší výsledek v dnešním zápase. Ale můžeme zároveň potlačit jejich vlastní schopnost rozhodovat se. A právě samostatné rozhodování a kreativita jsou vlastnosti, které bude fotbalista potřebovat celý život. Jak má vypadat trénink?Méně čekání, více pohybu. Méně dlouhého vysvětlování, více hraní. Méně trenérova křiku, více povzbuzování. A hlavně – co nejvíce dětí s míčem a co nejvíce herních situací. V tomto věku také není potřeba děti příliš svazovat taktikou nebo pevnými posty. Potřebují si vyzkoušet různé situace, různé role a především získat širokou základnu pohybových a fotbalových dovedností.Úspěchem nemusí být jen vítězství. Úspěchem může být krásná klička, první povedená přihrávka, odvaha jít do souboje nebo to, že dítě po nepovedené akci vstane a zkusí to znovu. A možná úplně největším úspěchem je, když v pondělí večer řekne: "Tati, mami, kdy máme další trénink?"

⚽ 2. ETAPA – U9 až U18 "Už nechci jen hrát. Chci pochopit hru." 

S přibývajícím věkem se fotbal mění.Hráč už musí zvládnout mnohem více než jen práci s míčem. Začíná chápat prostor.Začíná vnímat spoluhráče. Začíná chápat, proč je někdy lepší přihrát než jít do kličky. Kdy zrychlit. Kdy zpomalit. Kdy vystoupit proti soupeři. Kdy si vytvořit prostor. Zkrátka se učí hrát fotbal hlavou stejně jako nohama. Technika samozřejmě nezmizí. Naopak. Musí se dále zdokonalovat. Jen se stále více dostává do skutečných herních situací a pod tlak. Hráč už neřeší pouze: "Umím přihrát?" Ale: "Vidím, komu mám přihrát?" A ještě lépe: "Dokážu si před převzetím míče všimnout, co se kolem mě děje, a správně se rozhodnout?" To je obrovský krok. Proto se v této etapě stále více objevují malé hry, souboje 1 na 1, 2 na 1, 3 na 2, hry v početní převaze či nevýhodě a situace, ve kterých musí hráč reagovat na to, co se skutečně děje. Trénink už není pouze o tom, jak něco provést, ale také kdy a proč to provést. Postupně se přidává také větší důraz na rychlost, koordinaci, kondiční schopnosti, sílu, taktiku a mentální stránku. Ale stále platí jedna důležitá věc: Vývoj hráče je důležitější než výsledek jednoho zápasu. Dítě, které dnes možná není nejlepší na hřišti, může být za tři nebo čtyři roky úplně jinde. Vývoj každého hráče totiž není stejný. Děti dospívají různým tempem a jejich aktuální výkonnost nemusí říkat nic o tom, kam se mohou za několik let dostat. Proto bychom neměli příliš brzy rozhodovat: "Tenhle je nejlepší a tenhle na to nemá." Ve fotbale je cesta dlouhá.

⚽ 3. ETAPA – U21 až SENIORSKÝ FOTBAL

"Teď už nejde jen o to umět. Teď musíš podat výkon." V poslední etapě se všechny předchozí věci začínají spojovat. Technika, rozhodování, taktika, fyzická připravenost, rychlost, síla, psychika i zkušenosti.Hráč už není pouze někdo, koho učíme základům. Je to fotbalista, který má své schopnosti využít v maximálním výkonu pro sebe i pro tým.Trénink je proto intenzivnější, specifičtější a více zaměřený na samotný zápas. Řeší se konkrétní herní systém, role hráčů, taktické principy, fyzická připravenost, regenerace, výživa, psychická odolnost a také specializace podle pozice. V této fázi už nejde pouze o otázku: "Umíš to?" Ale: "Dokážeš to udělat správně, rychle a pod tlakem ve chvíli, kdy to tým potřebuje?" A právě tady se ukáže kvalita základů, které hráč získal o mnoho let dříve. A proč to všechno píšeme právě rodičům přípravek? Protože právě tady začíná celá cesta. A právě tady se někdy dělá největší chyba. Chceme po dětech výsledky příliš brzy. Chceme, aby náš syn byl nejlepší. Chceme, aby dával nejvíce gólů. Chceme, aby trenér postavil právě jeho. A když se to nedaří, máme pocit, že je něco špatně. Jenže dětský fotbal není zmenšený seniorský fotbal. Je to první kapitola dlouhé knihy. A když se v první kapitole snažíme napsat konec celého příběhu, něco důležitého nám uteče. Co tedy chceme v přípravce? Chceme děti, které se nebojí míče. Které se nebojí udělat kličku. Které se nebojí udělat chybu. Které chtějí být aktivní. Které se umí rozhodovat. Které mají radost z pohybu. Které se dokážou radovat z gólu spoluhráče. A hlavně děti, které budou mít fotbal rády i za pět, deset nebo patnáct let. Protože naším cílem není vychovat vítěze jednoho turnaje. Naším cílem je vychovat fotbalistu – a především člověka, který bude chtít sportovat celý život. Výsledek dnešního zápasu se zítra zapomene. Ale to, co se dítě naučí a jaký vztah si k fotbalu vytvoří, si může nést celý život. Proto má každá etapa svůj smysl. A úplně na začátku celé této cesty stojí obyčejná dětská radost: "Trenére, my chceme ještě hrát"

Trenér MLP Pavel Špaček